Pokud jste v posledních letech sledovali politický proud a smýšlení obyvatelstva nejen naší země, nýbrž v podstatě celosvětově, mohli jste si všimnout zajímavého jevu. V posledních několika významných demokratických volbách vyhráli politici či strany, které je možno označit takzvaně za populistické. To je naprostý obrat proti tomu, jaká byla situace dříve, kdy vyhrávali spíše ti racionálnější politici. A je jasné, že tento trend má hned několik důvodů.
Tím prvním je série krizí, která svět pod vládou těchto politických stran postihla, počínaje covidem přes válku na Ukrajině až po konflikt v Sýrii. Tyto samy o sobě vzbuzovaly a stále vzbuzují obavy, a je jasné, že někdo za ně a za opatření, která byla během těchto krizových situací přijata, musí nést odpovědnost. A tím, na koho se lidé v tomto případě obrací, jsou samozřejmě politici, kteří v té době vládli a vládnou.
Stejně tak jim dávají za vinu propad ekonomiky, který v důsledku všech těchto krizí nastal, v podstatě na celém světě. Problém je, že mu v podstatě nešlo zabránit, ať už by byl u kormidla kdokoliv. Jistě, lze se dohadovat, jak velký by onen propad byl, kdyby vládl někdo jiný, avšak ekonomika by šla do ztráty tak jako tak. A to je něco, co si lidé neuvědomují. Jim vadí především to, že neúměrně rostou ceny prakticky veškerého zboží, včetně potravin.
Dalším problémem je, že na rozdíl od populistů ostatní politici neslibují snadná a rychlá řešení těchto problémů. A lidé rádi slyší, že pokud se daná strana dostane do vlády, pak během pár dní všechno napraví. To, že je to v podstatě nereálné, neboť tyto události mají určitou setrvačnost, a chvíli trvá, než jejich následky odezní, je nezajímá. Oni zkrátka jen chtějí, aby si mohli dovolit z běžného platu koupit základní potraviny a proplatit účty – a kdo by jim to mohl zazlívat?
Není tedy divu, že se právě tito dostávají stále častěji k moci. To, zda budou schopni svým slibům dostát, je však ve hvězdách. Uvidíme, zda je budou schopni splnit. Zatím je příliš brzy na to, abychom znali odpověď.