Před několika lety odborníci v oblasti biologicko- dynamického zemědělství učinili pokus ke zjištění růstových schopností obilovin ve dnech, které připadly na Velký patek a Svatou sobotu. Byly uskutečněny výsevy, osázená plocha asi tisíci hektary byla později rozdělena na parcely pro okopávání rostlin jejich a kropení. Pokud by se den výsadby ukázal jako nepříznivý, odborníci chtěli zjistit, při jakých kosmických impulsech je možné okopávat a orat, a jaké použití přípravků by mohlo pomoci růstu rostlinek.
K ošetření rostlin aplikovali zemědělci několik variant postřiků. První postřik zahrnoval křemíkový přípravek, který byl připraven ve dnech příznivých pro růst listů. Druhý postřik obsahoval sekané půdní oblázky, které byly připraveny v kořenových dnech a aplikovány během ovocných dní. Další postřik se aplikoval opět z půdních oblázků, tentokrát připravený ve dnech květu. Tyto aplikace byly potom opakovány třikrát. Během výsadby bylo období ovocných dní, takže semena obilovin klíčily velmi rychle, tak bylo předpokládáno, že se výsadba obilovin o Velikonočních svátcích vydaří. Ale brzy začaly rostliny stagnovat, ve skutečnosti vyklíčily velice pozdě a zdálo se, jako by nenasazovali klasy.
Nakonec se něco chudého objevilo na klasech. Mezitím se prováděla pravidelná okopávání a kropení, ale celá zásoba postřiku padla vniveč. V době sklizně bylo zrno nedozrálé, nebylo ztvrdlé, ačkoli se v klasu nacházela malá zrnka. Následně se dostavilo deštivé počasí, kdy po dvou týdnech nastal den, kdy se ukázalo jasné nebe. Obilí ještě nedozrálo, ale malé lístky již vyklíčily na stopce. Zemědělci tedy vymlátili klas a pak usušili. Již při přepravě pytlů však bylo patrné, že váha je různá. Ukázalo se, že i přes pravidelnou aplikaci křemíkových přípravků jsou výnosy obilí nízké. Události, které se odehrály mezi Nebem a Zemí před téměř 2000 lety, zanechávají svoji stopu na Zemi každý rok o Velikonocích.